Jana Pacolová / 01. 05. 2015
Nechme stranou Christiana Greye se všemi jeho odstíny a ošlehané rytíře sladkobolných „historických“ románů s hrudí valacha a duší básníka. Hledáme-li skutečné klenoty mezi knižnímu hrdiny, vydejme se hloub. Do knih, kde fyzická přitažlivost není prioritou číslo jedna a sex-appeal je spíše přidanou hodnotou.
Právě tam totiž nejsnáze nalezneme ty, kteří nám nedají spát. Ty, kteří jsou rozervaní a tak lidsky nedokonalí, až máme pocit, že bychom na ně klidně mohly narazit, až půjdeme zítra pro rohlíky.
A co je na tom nejlepší - na první pohled bychom je nepoznaly! Nemají na čele nápis macho a jejich ramena pravděpodobně nepřesahují šířku průměrných dveří. Jsou zkrátka obyčejní. Zdánlivě:
Muž mnoha tváří. Šílený vrah, uprchlý vězeň, přízrak nahánějící strach. Ale taky věrný přítel, zábavný společník, paličatý srdcař. A podle toho, jak ho J. K. Rowling vykreslila v pátém díle své potterovské ságy, byl nejspíš za mlada taky pořádný fešák. Věřím, že nejedna z nás by se tohohle prašivého vořecha s radostí ujala. Zn.: Stačí vykoupat!
To už je tvrdší oříšek. Tmavooký morous Heathcliff z Větrné Hůrky skutečně není partie pro každého. Zdá se, že Emily Brontë měla velmi specifickou představu o mužnosti. Jeho hluboká, nezkrotná láska je totiž vyvážena stejně hlubokou schopností nenávidět. A to nenávidět téměř vražedně. Na druhou stranu, neexistuje nic přitažlivějšího než temperamentní muži a koně.
Jestli se nepletu, nikdy se od Milana Kundery nedozvíme, jak Ludvík Jahn ve skutečnosti vypadá. Není to však autorovým pochybením, nýbrž jeho vstřícným gestem směrem k nám, ženám. Protože díky jeho lakonickému přístupu získal Ludvík již tisíce různých podob, a ještě mnohem více jich ještě získá. Každá z nás mu přiřkne přesně takový nos a přesně takové ruce, jaké na mužích nejvíce milujeme. A Kundera nám s naší vlastní loutkou rozehraje před očima takové divadlo, že se zkrátka nemůžeme nezamilovat.
Jakkoli nenávidíme to věčné mužské mlčení, jsou osobnosti, kterým to zkrátka odpustíme. Jednou z nich je Krysař. Tichý, všudypřítomný, vědoucí. A když nám pak zahraje na svou pověstnou píšťalu tak podmanivě, že je musíme následovat až na hranici existence, má nás!
Ach ano, pan Darcy a jeho čistá duše. Co na srdci, to na jazyku, stačí překonat počáteční předsudky (a pýchu, samozřejmě) a nutně nám učaruje. Jeho neotřesitelné dobro je zdánlivě opakem temných duší všech předchozích. Ve skutečnosti je však červenou nití celého výčtu. Když nad tím tak přemýšlím, možná v tom je to kouzlo - v dobru. Jak originální! :)
Tak, to jsou oni. Muži mého srdce, stejně jako srdcí mnoha jiných čtenářek, někteří již několik generací. Dokonalé jsou na nich dvě věci: Vypadají přesně tak, jak si s drobnou pomocí autora vysníme, a nikdy se nám nestane, že zatímco my chceme strávit večer v jejich společnosti, oni utečou do hospody nebo na fotbal. V tomhle vztahu totiž rozhodujeme my! A oni, ať jsou prostě jen dál takhle sexy. I po třetím...pátém...čtrnáctém přečtení. :)