Diktátoři mívají špatné trávení

Pavlína Kverková / 02. 07. 2014

"Dějiny vcházejí vždycky bez klepání a někdy si člověk ani pořádně nevšimne, že procházejí kolem," říká Róza, vypravěčka románu Himmlerova kuchařka. Francouzský novinář a spisovatel Franz-Olivier Giesbert, mimo jiné autor scénáře dokumentu o bývalém prezidentu Sarkozym, v něm očima své hrdinky zrekapituloval největší hrůzy minulého století.

Himmlerova kuchařkaPaměti dnes sepisuje kdekdo. Těžko bychom však hledali povolanější osobu než francouzskou imigrantku Rózu, která svým životem obsáhla celé 20. století. Stopětiletá majitelka marseillské restaurace se na sklonku života rozhodne vylíčit svůj pestrý život. Celý příběh se tak odvíjí chronologicky, od Róziného dětství v Arménii a následného útěku do Francie, přes vzpomínky na vynucený pobyt v nacistickém Německu, život v komunistické Číně, až po následný návrat do Marseille. Tento plynulý tok vzpomínek občas přeruší skok do současnosti, kdy hrdinčino vyprávění doplňuje Rózin pubertální soused Samir, kterého hrdinka pověří jistým detektivním úkolem. Výsledky Samirova pátrání seznámí čtenáře s událostmi, o nichž je samotné Róze zatěžko hovořit.

Rózinou nejvýraznější charakteristikou je nezlomná láska k životu. Tato vitální žena, navzdory všem prožitým tragédiím, na život nikdy nezanevřela. Pouze díky své schopnosti milovat, být šťastná a těšit se z maličkostí přežila několik diktátorů a jejich režimů. Byla by však chyba Giesbertův román interpretovat jako agitaci na optimistický životní postoj - to bychom autorovi ukřivdili a význam jeho díla značně zploštili. Právě kontrast života jedné bonvivánky a hrůzných událostí, které ji poznamenaly, zesiluje tragikomické vyznění celého díla. Člověk si nemůže žít po svém, pořád se mu do toho pletou ty zatracené dějiny.

Rózina láska k životu se projevuje především dvěma způsoby: láskou k mužům a láskou k jídlu. Oba aspekty odpovídají stereotypním představám o Francouzích a Francii, kde se odehrává podstatná část příběhu. Giesbert tohoto záměrně užitého klišé šikovně používá k popíchnutí národní ješitnosti. Kritikou vlastního národa ostatně nešetří, neopomíná upozornit například na francouzský antisemitismus či na zaslepenost intelektuálů typu Jeana-Paula Sartera, kterého líčí jako salónního komunistu. Kuchyně a jídla pak autor používá jako leitmotivu celého díla. Róza si z každé etapy svého života odnese nějaký recept, který pak přivede k dokonalosti ve své restauraci. Její kuchařské schopnosti způsobí, že se dostane na místa, kde se tvoří dějiny. S motivem jídla je spojeno také autorovo ironické zobrazení politických vůdců. Zcela v duchu dnes tolik populární psychosomatické medicíny mají všichni významní funkcionáři (včetně toho nejvyššího) problémy se zažíváním. Ona totiž odpovědnost za tisíce lidských životů není vůbec lehce stravitelná.

Autor ve svém románu rekapituluje nejvýznamnější momenty světových dějin 20. století - tedy události, s nimiž bude obeznámena i ta část čtenářů, pro něž dějiny nejsou nejoblíbenějším koníčkem. Nedávná historie (nacismus a události druhé světové války obzvlášť) už dlouhou dobu představuje velmi populární téma v literatuře stejně tak jako v kinematografii. Přesto však neuškodí si tyto momenty znovu připomenout. Nejen výsledky voleb nás pravidelně přesvědčují o tom, že lidé mívají sklony k zapomnětlivosti a na minulost pohlížejí se sladkým sentimentem. Přitom autor svým příběhem zdařile demonstruje, že všechny totalitní režimy jsou si podobné jako vejce vejci, nezáleží na podobě ideologie ani na jménu vůdce. S tím souvisí další téma, které kniha otvírá, a to otázka osobní viny a spoluúčasti. Za všechny katastrofy minulého století jistě nenese odpovědnost hrstka nejmocnějších diktátorů. Na fungování složitého totalitního organismu se různou měrou podílelo ohromné množství lidí. Do jaké míry je odpovědná kuchařka, která sytila nejdůležitější představitele Třetí říše?

Pokud by vás po přečtení Giesbertova románu trápily podobné otázky a zůstala vám lehce hořká pachuť v ústech, inspirujte se hlavní hrdinkou. Zažeňte chmury podobně jako ona - dobrým jídlem. Můžete vyzkoušet třeba Rózin vyhlášený karamelový pudink podle receptu, který v závěru knihy vypravěčka prozradí.

Celkové hodnocení: 100 %

GIESBERT, Franz-Olivier. Himmlerova kuchařka. Praha: Argo, 2014. Přeložila Helena Beguivinová

Komentáře

Tento článek zatím nikdo nekomentoval.

Pro přidávání komentářů se prosím přihlašte.