Naděje s bukovými křídly

Jan Skácel

Skácelova kniha poezie obsahuje rovné dvě stovky čtyřverší, jež jsou komponována se smyslem pro detail i pro dokonalé dodržování básnické ukázněnosti. S naprostou lehkostí a přímočarostí, s tvarovou a výrazovou jistotou Skácel dokazuje, jak mistrovsky ovládá umění tvorby miniaturního literárního útvaru. Jeho verše (i na tak malé ploše) přinášejí závažná zamyšlení, povzdechy a přemítání, které jsou tolik charakteristické pro jeho dílo. A v těchto drobných úvahách a sděleních se opět "chvěje" Skácelova zásadní tematika s motivy lásky, domova a přírody, jejichž kořeny tkví v dávné lidové moudrosti a rčeních. Tentokrát se ovšem do nich občas i promítají existenciální obavy z normalizačního období, v němž Skácel tyto verše psal. "Kéž nemusel bych kázat / kéž nebylo by kéž / a byla jenom růže / a vůbec nikdy lež".