O čem mluvíme, když mluvíme o Anne Frankové

Nathan Englander, překlad Dominika Křesťanová, překlad Petr Fantys

Pro Nathana Englandera je charakteristické nejen kombinovat ve svých prózách poněkud výstřední jednání hlavních hrdinů s psychologickými prvky, ale postavit je navíc i do situací, v nichž jsou nastoleny určité morální problémy, které jsou mnohdy vyprávěny s lakonicky humorným nadhledem. Tato koncepce je třeba naznačena hned v úvodní povídce, která vypráví o setkání dvou přítelkyň po téměř dvaceti letech. Zatímco Lauren vyroste v ortodoxní vyznavačku chasidského způsobu života, Debbie (u níž se tato schůzka koná) zůstane v New Yorku a její víra je o poznání vlažnější. Původně kamarádské shledání (i díky alkoholu a nalezené marihuaně, patřící Debiinu synovi) se však brzy změní v bizarní a až nactiutrhačský rozhovor, jenž nakonec prozradí paranoidní Debiinu obavu z příchodu druhého holocaustu, proti němuž se brání vybudováním podobného úkrytu, jaký kdysi používala Anne Franková. Dalšími znaky Englanderových příběhů jsou také častá využívání a zdůrazňování protikladů, propojení vzpomínek s vizemi do blízké budoucnosti, humanita i filozofické úvahy, zamýšlející se nad postavením židů v moderním světě