Brandovo zlato

Arno Schmidt, překlad Michaela Jacobsenová

Nesystematické deníkové záznamy začínají od útržku britského klozetového papíru 21. 3. 1946, na němž si vypravěč Arno zachycuje pocity při cestě z britského zajetí do dolnosaské vsi uprostřed vřesovišť, kam byl úřady poslán, a končí začátkem listopadu téhož roku. Dvaatřicetiletý spisovatel Arno je poznamenán prožitou válkou stejně jako celá země, jako všichni, s nimiž se setkává. V novém domově se zabydluje v bídných podmínkách od nuly, seznamuje se s uprchlicemi Grétou a Lorou, do níž se zamiluje, začíná psát svou zamýšlenou biografickou práci, spolupracuje s místním učitelem... Text má deníkový charakter, kompozice je ovšem složitější. Záznamy nejsou dějové, jsou to niterné poznámky z několika málo dní, nocí a snů. Místopis je více symbolický než reálný - nicméně zachycují stav autorovy duše, stav země i společnosti i vznik, rozvoj a konec vztahu s Lorou. Kříží se tu časové roviny a proplétají autobiografické prvky ze života Arnova i romantického básníka Friedricha de La Motte-Fouqué, o němž píše biografii. Román úzce souvisí s dalším krátkým románem Ze života fauna (1953) a s prózou Černá zrcadla (1951). Všechny zachycují, jak válečná německá apokalypsa a její poválečné dozvuky nadobro poznamenaly život jedince i společnosti, a manifestují autorovu skepsi vůči vývoji lidského společenství.