Ďáblův elixír

Ernst T. A. Hoffmann, překlad Hanuš Karlach

Ďábel kdysi navštívil svatého Antonína, aby ho pokoušel, a zanechal mu láhev zázračného elixíru. Kdo se ho napije, stane se hříčkou pekelných mocností. Jedna láhev se záhadným způsobem dostane do kapucínského kláštera v B., kde se z ní napije bratr Medard, pocházející z prokletého rodu: propadne hříšné vášni ke krásné neznámé dívce, která se mu zjeví, a chce z kláštera uprchnout. Jaká bude jeho životní pouť? Čtenář, který otevře zápisky mnicha Medarda, se octne v nadpřirozeném světě, kde potkává strašidelné dvojníky, vášně a neřesti vedoucí ke zločinům, osoby zahalené tajemstvím, šílence, složitě propletené rodinné vztahy, kletby, hříšnou i nebeskou lásku, ale i pokání a vysvobození. Je v království snů, ve světě romantické literatury začátku 19. století. Avšak i dnešní čtenář, člověk doby, v níž se stávají události daleko strašnější, než jaké prožil mnich Medard ve fantazii svého autora, bude jistě sledovat kapucínovy osudy s napětím, ocení vysokou literární úroveň, pochopí, co je podmíněno dobou, bude zajat romantickou kulisou příběhu, stržen jeho fabulí i atmosférou, zejména pokud si zachoval šťastnou schopnost prožívat to, co čte. U posledních stránek téhle strašidelné pohádky s dobrým koncem bude možná i trochu závidět autorovým současníkům, kteří zápisky hříšného kapucína hltali při svíčce a s mrazením v zádech.