Provizorium

Wolfgang Hilbig, překlad Petr Dvořáček

Východoněmecký spisovatel, pojmenovaný zde jen iniciálou C., se na konci 80. let pohybuje po západním Německu, kde se po pobytu na dočasné vízum rozhodl zůstat. Na svět, který ho nyní obklopuje, se dívá s velkou deziluzí, respektive s absencí jakékoli iluze od samého počátku, s níž jen zvolil menší zlo. Se svou volbou se ale odmítá definitivně ztotožnit, a tak žije stále v jakémsi bezútěšném provizoriu. Potýká se s krizí svých osobních vztahů, s pokračujícím alkoholismem a především s vleklou neschopností napsat jakékoli smysluplné dílo. Přestože jde o velmi subjektivní výpověď, Hilbig v ní podrobně postihl pocit velké části své generace, která zažila střet východního a západního světa, a posléze i naději a frustraci ze znovu sjednocení Německa v roce 1990, kdy první křiklavé projevy čerstvé svobody měly podobu diktatury čachrářů a hlouposti.