Proměny

Ovidius, překlad Ferdinand Stiebitz, ilustrace Pablo Picasso

doslov Ovidiovy Proměny

Všechna vydání

2005, Plot
2001, BB/art
1998, Avatar
1974, Svoboda
1969, Odeon
1967, Odeon
1958, SNKLHU
1956, SNKLHU
1942, Jan Laichter
1935, Ovidius
1935, Jan Laichter

nakladatel	Odeon
edice	Klub čtenářů ; sv. 276
rok vydání	1969
vydání	zde 4.
jazyk	česky
místo	Praha
stran	494
rozměry	8°

Proměny (jsou shrnuty do 15 knih) se staly jedním z nejvlivnějších antických spisů a teprve v době osvícenství se rozvíjejí do českých básní. Krátké příběhy, eposy řeckých dějin ve zkrácené formě (chronologické vyprávění), v nichž se autor snaží hledat společné téma proměny. Často se jedná o přeměnu nymfy v přírodninu, člověka v přírodninu apod. Veršovaný text je psaný formou hexametru. Často se v textu vyskytuje přímá řeč. Bohyně zahoří hněvem a na strmém vrcholku Kynthu takto k oběma zrozencům svým se promlouvat jala: „O mně, vaší matce, tak pyšné, že dala vám život, o mně, jež z bohyň žádné krom Júnóny ustoupit nechci, šíří se pochyby, zda jsem bohyní, s oltářů budu vyhnána po věky ctěných, když vy mi nepřispějete. To však není jen jediná urážka: rouhavou řečí zvětšila Niobé mrzký svůj čin a stavěla drze nad vás potomky své, a mne – ať na ni to padne! – bezdětnou zvala, ta hříšná, v níž otcův jazyk se ozval!“