Havířská balada

Marie Majerová, ilustrace Václav Kasík

Všechna vydání

1977, Odeon
1972, Československý spisovatel
1968, Mladá fronta
1963, Československý spisovatel
1957, SNKLHU
1955, Československý spisovatel
1952, Svoboda
1950, Svoboda
1949, Naše vojsko
1949, Svoboda
1948, Práce
1946, Svoboda
1939, Melantrich
1938, Melantrich

nakladatel	Československý spisovatel
rok vydání	1955
vydání	9. vyd., v Čs. spis. 1. vyd.
místo	Praha
stran	164
rozměry	8°
poznámka	[7] barev. obr. příl.

Vydána 3 léta po "Siréně", r. 1938, navazuje "Havířská balada" na tento román kladenských hutí a dolů nejen postavou hrdiny - Rudlou Hudcem, nejmladším a nejmilejším synem Hudcovky, ale i pracovním prostředím, doly saskými a vestfálskými, a posléze závěrečným návratem na Kladensko, kam přichází zestárlý Hudec po mnohých trpkých zkušenostech z ciziny, aby tu - poctivý havíř - dožil v žebrotě poslední léta svého života; tím vším tvoří "Havířská balada" pokračování "Sirény", kreslí obraz Kladenska až do let třicátých našeho věku. Na rozdíl od mohutné "Sirény" se však kniha soustřeďuje na vykreslení jen několika životních osudů. Je to balada o životě horníka Hudce odešlého pro účast na stávce do Německa, o životě jeho ženy Milky a jejich pěti dětí, zpěv o hrdinském životě, o práci, prostých radostech pracujícího člověka, kterému však nakonec nesmyslný kapitalistický řád práci bere a donutí ho promarnit životní sílu. "Havířská balada" však nevyúsťuje beznadějně, poněvadž jak z konečných slov Milky Hudcové, tak ze závěrečného "Poslání" mluví naděje, že ... "s novým řádem dobře bude - skončí havířská balada".