Řeznicko-uzenářský terminologický slovník výrazy odborné, slangové a archaické

Václav Šedivý

Během několikaleté reedice odborné řeznicko-uzenářské literatury z konce 19. a počátku 20. století jsem byl nucen opatřovat jednotlivé tituly vysvětlivkami archaických anatomických a technologických pojmů, dnes již pramálo srozumitelných. U čtvrté knihy mi došlo, že nebude od věci podívat se na odborné názvosloví našeho oboru podrobněji a důkladněji. Vzpomněl jsem si na svoji patnáctiletou žákyni, která po prvním týdnu odborné praxe v masokombinátu prohlásila: „Tam se mluví cizí řečí…“ Nejprve jsem samozřejmě sáhl po slovníčku, který sestavil již v roce 1991 Ladislav Steinhauser pro svoje „Zapomenuté receptury masných výrobků“ a v rozšířené verzi ho publikoval v roce 2010 v knize „700 let se lvem ve znaku“. Poté jsem prošel příslušné publikace ve své odborné knihovně, mnohé termíny jsem našel i v Příručním slovníku jazyka českého z let 1935–1957, zahrnujícím též citace z tisku a odborné i krásné literatury, došlo také na ČSN a nařízení Evropského parlamentu a Rady. Za slovníkovou část, zahrnující cca 2 000 pojmů, jsem připojil několik doplňků – vývoj klasifikace jatečných zvířat při nákupu, způsoby třídění výrobních mas a drobů, varianty veterinárních razítek, používaných v letech 1930–2017. Na popud Františka Kšány jr. jsem doplnil i označování jednotlivých částí výsekových mas v roce 1936, v 50. letech a nyní.