Jak se kalila ocel

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij, překlad Jarmila Wagsteinová, ilustrace Vladimír Fuka, doslov Josef Pospíšil

Všechna vydání

1975, Odeon
1972, Mladá fronta
1967, SNDK
1964, SNKLU
1960, SNDK
1956, Mladá fronta
1954, SNKLHU
1953, SNKLHU
1953, Orbis
1952, SNDK
1951, SNDK
1951, Svoboda
1950, Um. lidu
1950, Svoboda
1949, Svoboda
1946, Svoboda
1936, K. Borecký

nakladatel	SNKLHU
rok vydání	1954
vydání	6.
jazyk	česky
místo	Praha
stran	306
rozměry	8°
poznámka	[18] barev. obr. příl.

Autorův svéživotopis, v němž hlavní hrdina Pavel Korčagin ztělesňuje nejkrásnější rysy sovětské mládeže, která v revoluci a v občanské válce bojovala spolu se svými otci za sovětskou moc. Autor - jeden z prvních ukrajinských komsomolců a organizátorů bojových oddílů komunistické mládeže, od r. 1924 člen strany a intenzivní politický pracovník, vylíčil na osudech Pavla Korčagina obětavou práci mládeže na výstavbě (stavba úzkokolejky, obnovování železničních dílen) po občanské válce. Zachytil v něm i poslední období svého života - dobu nevyléčitelné choroby a slepoty - následku starého zranění a prožitých útrap, i to, jak se nevzdal a nepřestal být straně a třídě užitečným, když v tomto stavu začal psát a později už jen diktovat románovou epopej svého vlastního života i celé epochy: "Ocel se zakaluje v prudkém ohni a silném chladu. Tehdy se stává pevnou a nic ji nezlomí. Tak se zakalovala i naše generace v strašlivých zkouškách a učila se nedat se srazit životem." (Autor.)