Jak se kalila ocel

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij, překlad Jarmila Wagsteinová

Dosl. L.I. Rozovové přel. [z ruš.] Tamara Sýkorová

Všechna vydání

1975, Odeon
1972, Mladá fronta
1967, SNDK
1964, SNKLU
1960, SNDK
1956, Mladá fronta
1954, SNKLHU
1953, SNKLHU
1953, Orbis
1952, SNDK
1951, SNDK
1951, Svoboda
1950, Um. lidu
1950, Svoboda
1949, Svoboda
1946, Svoboda
1936, K. Borecký

nakladatel	SNKLHU
edice	Sovětští spisovatelé ; sv. 7
rok vydání	1953
vydání	5.
jazyk	česky
místo	Praha
stran	390
rozměry	8°

V románě, který je životopisem samého N. Ostrovského, typizuje v sobě hlavní hrdina Pavel Korčagin nejkrásnější rysy sovětské mládeže, bojující v revoluci a v občanské válce spolu se svými otci za sovětskou moc a budující po jejím vítězství a upevnění socialismu. Korčagin (Ostrovskij) původem z ukrajinské dělnické rodiny, od svých 12 let pracuje 14 až 16 hodin denně, aby pomohl uživit rodinu. Ve Velké říjnové revoluci a v obč. válce nachází rychle a jistě své místo: vstupuje do Komsomolu a organizuje bojové oddíly komunistické mládeže. Po ukončení občanské války obětavě pracuje na výstavbě: staví úzkokolejku a obnovuje železniční dílny. R. 1924 se stává členem komunistické strany a věnuje se intenzivní politické práci. Sráží ho však těžká a nevyléčitelná choroba, následek starého zranění a prožitých útrap: ochrne a později také oslepne. Nevzdává se a nepřestává se snažit být své straně a třídě užitečným. Píše a později diktuje románovou epopej svého vlastního života i celé dějinné epochy "jak se kalila ocel". Její smysl vystihuje slovy: "Ocel se zakaluje v prudkém ohni a silném chladu. Tehdy se stává pevnou a nic ji nezlomí. Tak se zakalovala i naše generace v strašlivých zkouškách a učila se nedat se srazit životem."